Akordum

Zpěv byl pochopitelně na prvním místě. Z jedné zkoušky jsme plynule přecházely ke druhé. Letošní soustředění bylo opravdu plné not. Pro sborové podzimní soustředění jsme si vybrali o něco bližší destinaci než obvyklou Vysočinu. Po třech letech jsme se opět rádi vrátili do Vlašimi . Harmonogram soustředění tentokrát nesmlouvavě hlásil poměrně intenzivní nácviky skladeb na náš listopadový koncert . Samo sebou, že jsme stihli i krátkou procházku městem a vyhlášenou místní cukrárnu s největšími větrníky široko daleko. Od rána jsme tedy byli na nohou, některé ještě dříve na ranní józe , kterou si pro nás pravidelně připravuje naše členka Lenka. Po snídani následovaly zkoušky (s pauzou na kafe) trvající až do oběda. Místo odpoledního klidu jsme roztáhli deštníky a vydali se do zámeckého parku , na slavnosti jablek nebo do zmiňované cukrárny.  Obtěžkány větrníky a horkou čokoládou jsme poslušně směřovaly za Ondrou na další zkoušku. Nacvičování disharmonií , které připravujeme v rámci naš...

Stejně jako dětem začíná nový školní rok, tak i my jsme se po dvouměsíční pauze opět vrátili do zkušebny. Je to ale skutečně tak, že jsme si za celé léto společně nezazpívali?  V prázdninovém článku o zvukovém smogu se dočtete mimo jiné o síle ticha. To jsme si jako sbor dopřáli dosytosti. Ticho ve sboru Akordum ale možná vystřídaly jiné zvuky, a doufáme, že ne takové, které by prohlubovaly náš zvukový smog. Položili jste si už také otázku: kdy, co a jak poslouchám? K létu pro mnohé z nás patří zvuky přírody, ale i vlahých večerů, které jsou melodičtější, než by člověk očekával. Stačí se pořádně zaposlouchat. Katka: „V létě nejvíc vnímám zpěv ptáků, na ten se dokážu soustředit i když je kolem mě spousta jiných zvuků. A během dovolené to byl nejčastěji dopad kapek na auto. Deště jsme si užili bohužel dost, ale tu atmosféru, když usínáš a posloucháš déšť bubnující na střechu auta prostě miluju.“ Hanka: „Dovolená byla ve znamení vody, vodu a plavání celá rodina milujeme. Já mám opra...

Po dovolených, dlouhých večerech a uvolněném režimu je ideální doba pustit se do něčeho nového. Zpívání ve sboru je přesně tou aktivitou, kterou si svůj volný čas můžete zpestřit. S novou sezónou se těšíme, že opět  přivítáme i nějaké nové členky . Pokud máte k hudbě kladný vztah a rády byste potkaly podobné nadšence, navštivte nezávazně jakoukoliv naši zkoušku a ochutnejte trochu z naší přátelské atmosféry. Těšit se můžete na skvělou partu, 1-2x ročně (nepovinné) víkendové hudební soustředění, sezónní koncerty a hlavně pravidelnou aktivitu, která vás nabije pozitivní energií. Přijď mezi nás Scházíme se   každé úterý od 19 do 21 hodin v Komunitním centru Na Půdě nad hostincem   U Boudů (Mírová 21/66, 103 00 Kolovraty) První zkouška nás čeká už 2. září . Nebojte se přijít podívat i pokud nemáte se sborovým zpěvem zkušenost. Důležitější je nadšení pro hudbu a společnou věc. Zájemkyně nás mohou předem kontaktovat na e-mailu akordum22@gmail.com nebo na našem Facebooku ....

 Stejně tak, jako nikde v civilizovaném světě nenajdete místo, kde by byla naprostá tma, tak stěží najdete místo, kde by bylo naprosté ticho. Absence nežádoucích zvuků začíná být pro mnoho lidí hodnotou sama o sobě a důležitým faktorem, jímž hodnotí kvalitu svého života. Tato úvaha je inspirována dvěma zážitky: První zážitek : přijdu do kavárny zahrát na klavír u příležitosti slavnostní vernisáže výstavy fotografií, ale nikoho z personálu jaksi ani nenapadne vypnout rádio. Obsluha žádný hluk nevnímá a po upozornění je upřímně překvapená, že něco hraje. Druhý zážitek : chci se setkat s přáteli a v klidu, nerušeně si s nimi popovídat. Najít ale podnik, ve kterém by nic nehrálo, je tvrdý oříšek. Mnohdy stačí poprosit obsluhu, většinou ji však tento požadavek zaskočí: "Vám to vadí??" V úvodních hodinách hudební přípravky se s dětmi dostávám k cvičení " Posloucháme ticho ". Je to průprava ke zvýšení koncentrace obecně i ke zvýšení sluchového soustředění. V normální situa...

 Tímto textem vzdávám hold hned dvěma mužům. Prvním je americký spisovatel Robert Fulghum, jehož kniha mě volně inspirovala k úvahám o zpěvu. Druhým je náš sbormistr Ondra Kunovský, který směrem k nám vysílá nesčetně mouder hodných hlubšího prozkoumání.                       Foto: Pavel Klikar Blíží se prázdniny a ačkoliv nevyrážím nikam na dovolenou a už vůbec mě nečeká ono vančurovské rozmarné léto, stejně si na poličce vytvářím komínky s povinnou četbou na pláž. Robert Fulghum je zrovna tím autorem, který by neměl chybět pod mým pomyslným slunečníkem. Tedy jeho kniha. Jeho, moje, oblíbená kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Líbí se mi myšlenka, že vše podstatné do života už dávno známe. Možná časem zapomínáme a pak se k tomu znovu složitě vracíme. Přehluboké filozofické koncepty můžeme jednoduše jako korálky navléknout na přímočaré dětské poučky: Hraj fér, Uklízej po sobě, Ne...

 Když jsme téměř přesně před rokem spřádali plány na sezónu 2025, zazněl návrh zazpívat si u Pražského Jezulátka. Okamžitě jsme se pro tuto představu nadchli a naše nadšení nás neopustilo. Jaký to byl zvláštní pocit dojet si na svůj vlastní koncert tramvají . Doposud jsme byli zvyklí koncertovat buď v naší domovské Uhříněvsi nebo naopak mimo náš kraj, většinou na Vysočině. O to vzácnější zážitek to pro nás byl.  V překrásném kostele Pražského Jezulátka už visely naše dvojjazyčné plakátky, cembalista Martin Šmíd ladil nástroj a my měli celý ten krásný chór jen pro sebe. Objevovali jsme prostory kostela a udělali si fotky v příjemné až meditační zahradě ve vnitrobloku , kam jsme měli možnost se před koncertem podívat. I když šlo o náš již třetí koncert s týmž programem , nervozitu jsme některé pociťovaly stejnou. Hlodaly nás otázky, zda si nás takto v centru Prahy přijde vůbec někdo poslechnout? A pochopitelně jsme chtěly, aby se nám koncert v takto výjimečném prostoru povedl....