Chrám Panny Marie Sněžné patří se svou výškou přes 30 metrů k nejvyšším sakrálním stavbám v Praze. Zpívat v takovém prostoru je opravdovým zážitkem, zvlášť při našem letošním a cappella repertoáru. Měl to být závěrečný koncert sezóny. Nakonec jsme si ji vlastním nadšením o něco prodloužili – o tom ale někdy příště. Rádi objevujeme nová působiště a kdykoli dostaneme příležitost vystoupit na významném místě, dlouho neváháme. Vždy je ovšem potřeba zvážit náklady, které při našem současném repertoáru nejsou zásadní, protože zpíváme bez doprovodu nástrojů. Otazník visel i nad návštěvností: podaří se přilákat posluchače do kostela vzdáleného od naší uhříněveské fanouškovské základny? Do tohoto „rizika“ jsme šli rádi. Zpívat u tak impozantního oltáře je totiž silný zážitek. Koncert nesl stejný název jako ten uhříněveský: Ozvěny tří epoch. Zahájili jsme italskými madrigaly A caso un giorno mi guidò la sorte (A. Gabrieli), následovala pravoslavná liturgie Dmytra Bortňanského a závěr patřil...
Náš patrně nejsubtilnější koncert v uhříněveském kostele byl vystavěn na třech hudebních epochách – renesanci, pravoslavné liturgii a české moderní duchovní hudbě. Zpěv a cappella, tedy bez doprovodu nástrojů, má k posluchačům velmi blízko. Přitom nacvičit takový repertoár není zdaleka tak jednoduché, jak může ve výsledku znít. Po atraktivním a živém baroku jsme proto sáhli po zcela jiném formátu – z našeho pohledu čistším a niternějším. O to více nás zajímalo, jak nový repertoár přijme publikum zvyklé na orchestr a strhující barokní dynamiku. Jak napovídá samotný název koncertu, celý program jsme rozdělili do tří částí. V úvodu zazněla zhudebněná lyrická báseň A caso un giorno mi guidò la sorte od A. Gabrieliho. Tyto italské madrigaly pro nás představovaly značnou výzvu, především kvůli textu. Italština je sice nádherně zpěvným jazykem, ale pro naši českou – a jak jsme si během zkoušek několikrát s nadsázkou ověřili – někdy poněkud línou výslovnost byla práce na textu náročná a...