Nejen ku příležitosti závěru naší sezóny, ale hlavně nevyhnutelného bilancování desetiletého fungování sboru, vznikl tento rozhovor. Zeptaly jsme se Ondry, našeho sbormistra, na jeho začátky v Akordum, prvotní oťukávání i jeho tehdejší ambice. Co se ti, Ondro, vybaví při pohledu na jednu z prvních fotek začínajícího sboru Akordum? V první řadě jsem spočítal obličeje, které stále na zkouškách vídám. Jádro se nezapře. No a pak představa, jak to asi znělo tenkrát, v tomto obsazení, a jak nám to zní dnes, s tou dnešní partou. Takže bych to asi shrnul větou “trpělivost růže přináší.” A nejen růže! Jaké byly tvoje dojmy z prvních zkoušek sboru? První cestu vlakem jsem nezvládl, přejel jsem do Kolovrat. Druhou taky, ne, ale již ne mou hloupostí, ale proto, že na hlaváku byla (údajně) bomba (což se pak ukázalo jako nejapný žert), tak jsem musel metrem na Háje. Takže opět pozdní příchod sbormistra. No a pak jsme to tak nějak postupně lepili, nikdo nevěděl, co bude dál, ale pomalu si to nějak
O tom, že se náš sbor stále rozrůstá o akční a činorodé členky, není pochyb. Rok co rok to navíc dokazuje i napěchovaný harmonogram našich výjezdových soustředěních. Co vše se dá tedy zvládnout za jeden sborový víkend? Mohlo by se zdát, že naše ambice propojit soustředění s nějakým koncertem , je už na jeden víkend dostatečně velké sousto. My letos koncertem opravdu začínali. V pátek odpoledne jsme z Prahy vyrazili směr Žďár nad Sázavou, kde jsme jen pár hodin po příjezdu a krátkém vyladění s orchestrem, vystupovali v kostele na Zelené hoře . Díky skvělé sborové organizaci jsme už byli celkem efektivně schopni po koncertu vše zabalit a vyrazit do penzionu v Novém Městě na Moravě. Pro nás již dobře známé místo z minulého roku . V sobotu ráno část členek zahajovalo den společnou jógou a po snídani nás čekala první zkouška. A protože byl tento víkend také víkendem volebním, odjel nám Ondra (sbormistr) odvolit do svého rodného města. To nám však ve zkoušení nebránilo. Využily jsme č