Nečekané překvapení. Přesně taková byla naše první reakce na zprávu od agentury, která nás oslovila s nabídkou společného koncertu s francouzským pěveckým sborem. Termín byl poněkud netradiční – začátek prázdnin, tedy období po skončení běžné sborové sezóny, a navíc s minimálním časem na přípravu. Přijmout tuto výzvu, nebo si dát po náročném roce zasloužený odpočinek? Zřejmě ještě plni energie po velmi zdařilém zahraničním výjezdu do Irska jsme o této vzácné příležitosti dlouho nepřemýšleli. Když se navíc ukázalo, že se většina z nás ještě nechystá na dovolené, bylo rozhodnuto. Ano – zazpíváme si s Francouzi! Nabídka nás lákala hned z několika důvodů. Kromě zajímavé mezinárodní spolupráce jsme se těšili také na místo konání koncertu. To bylo naplánováno do jednoho z nejkrásnějších a nejznámějších pražských chrámů – do kostela svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí. A repertoár? Slavná Gloria od Antonia Vivaldiho. Nebylo tedy nad čím váhat. Díky velkému nasazení a ochotě člene...
Chrám Panny Marie Sněžné patří se svou výškou přes 30 metrů k nejvyšším sakrálním stavbám v Praze. Zpívat v takovém prostoru je opravdovým zážitkem, zvlášť při našem letošním a cappella repertoáru. Měl to být závěrečný koncert sezóny. Nakonec jsme si ji vlastním nadšením o něco prodloužili – o tom ale někdy příště. Rádi objevujeme nová působiště a kdykoli dostaneme příležitost vystoupit na významném místě, dlouho neváháme. Vždy je ovšem potřeba zvážit náklady, které při našem současném repertoáru nejsou zásadní, protože zpíváme bez doprovodu nástrojů. Otazník visel i nad návštěvností: podaří se přilákat posluchače do kostela vzdáleného od naší uhříněveské fanouškovské základny? Do tohoto „rizika“ jsme šli rádi. Zpívat u tak impozantního oltáře je totiž silný zážitek. Koncert nesl stejný název jako ten uhříněveský: Ozvěny tří epoch. Zahájili jsme italskými madrigaly A caso un giorno mi guidò la sorte (A. Gabrieli), následovala pravoslavná liturgie Dmytra Bortňanského a závěr patřil...