Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Kde skončí klikatá cesta za nalezením Michnovy Loutny?

 Sbírka písní Loutna česká od Adama Michny z Otradovic je neobyčejná nejen pro svou poetiku a hudební formu, ale také pro svůj příběh novodobého objevování. Dílo bylo totiž hudebnímu světu po staletí ukryté. Vydejte se s námi na malé pátrání. I těm, kterým česká barokní hudba nic neříká, jistě neušlo jméno skladatele a básníka Adama Michny z Otradovic . Vždyť jeho Chtíc, aby spal patří k naší vánoční stálici. Co ale o Michnovi dnes s jistotou víme? Tento všestranný člověk, který složil přes dvě stě písní a mnoho z nich mistrně otextoval, vedl také vinný šenk a obchodoval s pivem. Patřil zřejmě k bohatému měšťanstvu tehdejšího Jindřichova Hradce, kde se údajně roku 1600 narodil. Michnovy písně najdeme ve třech sbírkách, a to v České mariánské muzice, Svatoroční muzice a Loutně české . Přitom právě Loutna česká, dnes vysoce ceněná nejen pro své originální básnické obrazy, byla po staletí ztracená. Cesta k jejímu nalezení byla a vlastně stále je poměrně strnitá.                       
Nejnovější příspěvky

Smetanova Litomyšl, Cyrilometodějská pouť, Sokolský slet. Co děláme, když nezpíváme?

 I když vystupujeme jako jednolité uskupení, značku Akordum přeci jen tvoří více než dvacet individuálních tváří. Některé z nás se s námi podělily o své prázdninové, často velmi originální zážitky. Jak je z našich příspěvků zřejmé, všechny nás spojuje hudba a kultura. Posuďte sami. Náš poslední koncert sezóny proběhl v červnu na Zelené hoře , kam se bez předchozí domluvy o prázdninách vrátily i dvě naše členky. Takový genius loci aby totiž člověk pohledal! Katka: Na konci července jsem šla druhou část Cyrilometodějské pouti (organizované společností Ultreia) z Kácova do Bystřice nad Pernštejnem. Cestou jsme navštívili i Zelenou horu. Takže po měsíci, kdy jsme tam zpívaly, jsme tam jako poutníci šli na prohlídku. To bylo takové hezké propojení.  Věra při výletě na Vysočinu také zavzpomínala na náš koncert na Zelené hoře. Mimo to trávila léto na chalupě v jižních Čechách. Během toho stihla navštívit Gala koncert Petra Nouzovského (violoncello) a Martina Kasíka (klavír) konaný v Třeboni,

Letní intermezzo: o potlesku, část druhá

 Dokázali byste vymyslet, kolik druhů potlesků existuje? V minulém článku jsme si rozebrali důležité náležitosti potlesku, především jeho správné načasování. V dnešním díle se zaměříme právě na jeho výrazovou složku. Typologie potlesku Nyní, když jsme úspěšně vyřešili klíčovou otázku kdy tleskat, můžeme přikročit k samotnému zkoumání potlesku podle jeho délky, intenzity a atmosféry. Všichni jsme zažili potlesk (i kdyby to mělo být naposledy na besídce v mateřské školce) a všichni jsme také někomu v životě tleskali – známe tuto společenskou situaci z obou stran, což nám usnadňuje porozumění situaci. Ačkoliv žádný potlesk není stejný, podobně jako publikum není nikdy úplně stejné, na základě našich zkušeností můžeme vysledovat určité opakující se vzorce chování a pokusit se o typologii potlesku.  Potlesk vlažný Kratší, málo intenzivní, formální. „Aby se neřeklo“ – publikum produkce neoslovila, záměr se nepotkal s vřelým přijetím. Amatérskému sboru se může přihodit na novém místě, s ná

Letní intermezzo: o potlesku, část první

 Potlesk tvoří nedílnou součást každého koncertu klasické hudby: hudebníci zahrají, zazpívají a publikum je odmění potleskem. Nic složitého, řeknete si. Když se ale na tento fenomén podíváme blíže, můžeme zjistit, že situace není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Kdy tleskat a kdy ne? V případě neškoleného publika složeného z přátel a místních lidí, kteří navštěvují koncerty našeho amatérského sboru, je to často prekérní problém. Nadšené tleskání v nevhodný čas si totiž vyslouží jedině zamračené pohledy poučenějších posluchačů a jednoznačné gesto dirigenta. „Proklatý zkostnatělý rituál!“ může si pomyslet „provinilec“ nadobro odrazený od dalších pokusů vyjádřit svůj názor tímto formálně institucionalizovaným způsobem. Vnímat části v souvislostech Přesné zásady potlesku však nejsou výrazem nějakého intelektuálního snobství, neboť mají důležitý praktický i estetický smysl . Mnoho skladeb je rozčleněno do více částí a konkrétně pro sbor je často klíčové čistě nasadit úvodní tóny

„Vždy se snažím vybírat repertoár tak, aby byl malinko nad úrovní sboru,“ říká Ondřej Kunovský

Nejen ku příležitosti závěru naší sezóny, ale hlavně nevyhnutelného bilancování desetiletého fungování sboru, vznikl tento rozhovor. Zeptaly jsme se Ondry, našeho sbormistra, na jeho začátky v Akordum, prvotní oťukávání i jeho tehdejší ambice. Co se ti, Ondro, vybaví při pohledu na jednu z prvních fotek začínajícího sboru Akordum?  V první řadě jsem spočítal obličeje, které stále na zkouškách vídám. Jádro se nezapře. No a pak představa, jak to asi znělo tenkrát, v tomto obsazení, a jak nám to zní dnes, s tou dnešní partou. Takže bych to asi shrnul větou “trpělivost růže přináší.” A nejen růže!  Jaké byly tvoje dojmy z prvních zkoušek sboru? První cestu vlakem jsem nezvládl, přejel jsem do Kolovrat. Druhou taky, ne, ale již ne mou hloupostí, ale proto, že na hlaváku byla (údajně) bomba (což se pak ukázalo jako nejapný žert), tak jsem musel metrem na Háje. Takže opět pozdní příchod sbormistra. No a pak jsme to tak nějak postupně lepili, nikdo nevěděl, co bude dál, ale pomalu si to nějak

Kdo poprvé vyrazí s Akordum na soustředění, nestíhá se divit

 O tom, že se náš sbor stále rozrůstá o akční a činorodé členky, není pochyb. Rok co rok to navíc dokazuje i napěchovaný harmonogram našich výjezdových soustředěních. Co vše se dá tedy zvládnout za jeden sborový víkend? Mohlo by se zdát, že naše ambice propojit soustředění s nějakým koncertem , je už na jeden víkend dostatečně velké sousto. My letos koncertem opravdu začínali. V pátek odpoledne jsme z Prahy vyrazili směr Žďár nad Sázavou, kde jsme jen pár hodin po příjezdu a krátkém vyladění s orchestrem, vystupovali v kostele na Zelené hoře .  Díky skvělé sborové organizaci jsme už byli celkem efektivně schopni po koncertu vše zabalit a vyrazit do penzionu v Novém Městě na Moravě. Pro nás již dobře známé místo z minulého roku .   V sobotu ráno část členek zahajovalo den společnou jógou a po snídani nás čekala první zkouška. A protože byl tento víkend také víkendem volebním, odjel nám Ondra (sbormistr) odvolit do svého rodného města. To nám však ve zkoušení nebránilo. Využily jsme č

Loutna česká na Zelené hoře a naše euforie z konce sezóny

 Pamatujete si ještě ten příjemně rozjařený pocit závěru školního roku? Přesně taková atmosféra totiž provázela náš koncert v poutním kostele na Zelené hoře. Pohoda, klid a zasloužená radost po uplynulé půlroční práci. Po náročném výročním koncertě v Uhříněvsi , na který jsme trénovali od začátku roku, nás po dvou týdnech čekala další akce. Ve Žďáru nad Sázavou jsme v rámci události Noci kostelů předvedli Loutnu českou od Adama V. Michny z Otradovic. A to znamenalo jiný repertoár, jiné složení muzikantů a pochopitelně jiný prostor. Po našem uhříněveském koncertě jsme tedy neměli příliš času vydechnout, ale naopak se museli rychle přepnout na další , byť rovněž barokní, dílo. Společná generálka na faře V pátek 7.6. jsme dorazili do Žďáru, kde nás po krátkém rozezpívání v podloubí zámku, čekala na faře generálka a vlastně první setkání s muzikanty (housle, violoncello, varhanní pozitiv a theorba). Měli jsme necelou hodinku na zkoušení a sladění případných nesrovnalostí. Za pár hodin u