Litomyšl má svého Smetanu, my máme Vivaldiho. Alespoň tak by se to mohlo našim posluchačům v Uhříněvsi za poslední dva roky zdát. Letos jsme náš barokní repertoár navíc obohatili o dalšího italského mistra.
V Uhříněvsi jsme si vybudovali takový krásný zvyk. Každé jaro přicházíme s novým hudebním programem klasické hudby. Za poslední roky jsme se zhlédli v italském baroku, které i díky orchestru navozuje opravdu výjimečnou atmosféru.
Pro velký úspěch z našeho výročního koncertu jsme si letos opět oživili Vivaldiho energické Credo. Tím jsme tentokrát celý koncert uzavírali. Naléhavá závěrečná fuga zazněla v Kostele Všech svatých rovnou dvakrát. Posluchači si ji na konci koncertu doslova znovu vytleskali.
Na začátku ale bylo jiné slovo než-li Credo. Koncert jsme otevírali novým kouskem v repertoáru, dílem italského skladatele Nicoly Porpora – Dixit Dominus. K tomu nás doprovázel komorní orchestr, zvuk dobového cembala a smyčců.
Pokud si posluchači zavřeli oči, možná je to přeneslo o pár staletí dál do nejmenovaného italského kostela. V tom našem uhříněveském, Kostele Všech svatých, jsme alespoň pár takových zasněných obličejů během koncertu mohli pozorovat. A to byla možná ještě větší odměna než následný potlesk.
Ten ale nepatřil pouze a jenom nám. Zasloužený obdiv směřoval také k naší sólistce Janě Hozmanové za její přenádhernou árii Lascia ch´io pianga a O servi volate.
Naší poslední letošní novinkou jsme se volně přesunuli z baroka do raného klasicismu. Tuto náhlou změnu nálad rozpoznal jistě každý díky úvodnímu chorálu Aleluja. Skladba Laudate Pueri Dominum rakouského skladatele Michaela Haydna může být i díky své melodičnosti branou do klasické hudby. Možná právě tento kousek uvítali i naši nejmladší posluchači, za které máme také velkou radost.
Stejný program v obdobném složení, zopakujeme toto jaro ještě dvakrát. Jednou v rámci Noci kostelů (23.5.) v Bazilice ve Žďáru nad Sázavou, podruhé u Pražského Jezulátka 27.5. Budeme se na vás těšit.
a teď již příjemný poslech: