Tímto textem vzdávám hold hned dvěma mužům. Prvním je americký spisovatel Robert Fulghum, jehož kniha mě volně inspirovala k úvahám o zpěvu. Druhým je náš sbormistr Ondra Kunovský, který směrem k nám vysílá nesčetně mouder hodných hlubšího prozkoumání.
Blíží se prázdniny a ačkoliv nevyrážím nikam na dovolenou a už vůbec mě nečeká ono vančurovské rozmarné léto, stejně si na poličce vytvářím komínky s povinnou četbou na pláž. Robert Fulghum je zrovna tím autorem, který by neměl chybět pod mým pomyslným slunečníkem. Tedy jeho kniha. Jeho, moje, oblíbená kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce.
Líbí se mi myšlenka, že vše podstatné do života už dávno známe. Možná časem zapomínáme a pak se k tomu znovu složitě vracíme. Přehluboké filozofické koncepty můžeme jednoduše jako korálky navléknout na přímočaré dětské poučky: Hraj fér, Uklízej po sobě, Neber si nic co ti nepatří atd.
A pokud si jen těžko vybavujete svá školkovská léta, mohu vás inspirovat poučkami, se kterými Ondra nešetří na našich zkouškách. Nejen, že vám to díky nim bude lépe zpívat, ale možná se do vás otisknou jako mantry, afirmace, vnitřní přisvědčení, každému jak je libo.
Když se budeme soustředit na dech, budeme mít skoro vše vyřešené
O tom, že dech je skutečně základem, pojednává řada knih. Autor knihy Pránájáma André Van Lysebeth píše: Náš mozek se během vývoje zvětšoval jako postupně rozrůstající město. Má historický střed, v němž jsou starobylé čtvrti (paleocortex), a nové město (neocortex). Citlivá nervová zakončení, jež pokrývají poměrně omezenou oblast čichového ústrojí v nose, jsou v přímém spojení s historickým centrem, s mozkovými strukturami zděděnými od nejvzdálenějších předků. Reflexně navazujeme spojení s vnitřním mozkem a odtud s orgány, jako je srdce, krevní oběh, močový měchýř, střeva, žlučník.
…
Mozková centra odpovídající čichovému smyslu mají vnitřní odezvy a ovlivňují chování a psychiku.
Zapojte hlavu
Je velmi osvěžující při zpívání objevovat nový prostor v hlavě. Víte, jak ho naleznete? Obyčejným zívnutím. Proto, když nevíte, kudy kam, zívněte si.
Trpělivost!
S trpělivostí se řada věcí vyřeší sama.
Hlavně lehce
O tom, že tlačení na pilu není z dlouhodobého hlediska ideální způsob řešení, dle mého, není pochyb. Krásně o tomto principu mluví fyzioterapeutka Clara Lewitová, která v jedné ze svých přednášek říká: Která síla je smysluplná? Ta nejmenší potřebná.
Všechno važte
Stejně tak, jako naše orgány nejsou samostatné jednotky, tak i všechny naše dobré či špatné zkušenosti přispěly k tomu, jací jsme právě teď. Pokud se naučíme vše správně provazovat, možná v tom všem objevíme ještě hlubší smysl. Ale stále, prosím, s tou dětskou radostí.
Myslete do budoucna
Kam směřuji a čeho chci dosáhnout? Jedna ze základních otázek, na které je radno myslet nejen na Nový rok.
Poslouchejte se navzájem
Protože pokud se opravdu budeme poslouchat navzájem, vše se vyladí. A v tomto případě nejde pouze o správné naslouchání. Také dechem, a ano, vracíme se opět k nejdůležitějšímu bodu, se můžeme propojit. Alespoň o tom pojednává autor knihy Dech - nové poznatky o ztraceném umění:
Všechno, co jsme vy, já nebo jakákoliv živá bytost kdy strčili do úst, nosu nebo to vsákli kůží, je vlastně kosmický prach, který tu poletuje už 13,8 miliardy let. Tato nekontrolovatelná hmota byla rozštěpena slunečním světlem a rozprášena do vesmíru, aby se později opět zformovala. Dýchat znamená ponořit se do svého okolí, vdechovat střípky života, porozumět jim a potom k nim na oplátku přidat střípky sebe. Jádrem dýchání je vzájemnost. (James Nestro, Dech, str. 66)
Doufám, že se mi podařilo nastínit, že zpívání ve sboru nemusí být pouze o zpívání. Je jen na nás, kolik si z toho vezmeme pro sebe. A podle mých častých pozorování si troufám říct, že členství v Akordum řadě z nás naplňuje víc než jen jednu potřebu zpěvu. A teď už nechme mudrlanství a vyražme na prázdniny!
Přeji vám všem za Akordum krásné léto!
Barbora Veselá