V dublinském kostele Sandford Church se o jedné dubnové sobotě propojily dvě hudební kultury. Pěvecký soubor Ranelagh Singers představil posluchačům tradiční i moderní angloamerický repertoár, zatímco Akordum navázalo něčím pro většinu diváků zcela novým a neznámým.
Irsko. Zaznělo poprvé zhruba před rokem. Na soustředění sboru jsme plánovali další sezónu a hledali možnosti, kam se dál posunout. Díky irským konexím jedné z našich členek se začala pomalu rýsovat naše cesta do zahraničí. V tu chvíli to vše vypadalo tak vzdálené, možná i trochu nereálné, že jsme se plně těšit začali až s prvními rezervacemi letenek.
Jak pravděpodobné je, že jeden vybraný termín vyjde opravdu všem necelým třiceti členkám? Když je velká vůle, štěstí zřejmě přeje o to víc. Nikdo neonemocněl, žádný let nebyl zrušen a my s velkým očekáváním přistáli na letišti v Dublinu.
Rozdělení zhruba do tří skupinek, které postupně přilétaly do země, jsme se konečně všichni sešli v pátek 8.4. 2026 před nejvýše položenou irskou hospodou Johnnie Fox's. Zde jsme si tentokrát z pozice posluchačů vychutnali představení irských tanců a tradiční hudby. Půlnoční procházka cestou domů už byla jen třešničkou po skvělém večeru. (A také příjemným vytrávením tříchodové tradiční irské večeře.)
Následující den by byl ideální na odpočinek po noci strávené v irské hospůdce. Odpočinek ale v našem nabitém harmonogramu neměl tentokrát místo. Čekalo nás dlouho plánované setkání s irským smíšeným sborem The Ranelagh Singers, ve kterém jedna z našich členek dříve zpívala. V plánu byla generálka, společné sezpívání v písni Loch Lomond i obvyklé dolaďování detailů.
Během samotného koncertu bylo asi nejzajímavější sledovat reakce místního publika na náš repertoár. Irským posluchačům jsme představili skladby Zdeňka Lukáše (Missa Brevis, Poselství hudby, Věneček), dále několik českých lidových písní a také Ach Synku, Synku. Soudě podle potlesku byli všichni přítomní nadšení. Včetně nás, protože reprezentovat s těmito skladbami naši zemi je jeden z těch pocitů, na který se nezapomíná.
Zatímco v sobotu jsme se s irským sborem seznámili hudebně, v neděli přišel čas na trochu osobnější setkání. Ráno jsme zpívali při mši v kostele Parish of St Columbanus, odkud jsme s členy Ranelagh Singers zamířili rovnou na společný brunch příjemnou procházkou podél kanálu řeky Dodder. Během společného posezení jsme paní sbormistryni Rosemary předali několik dárků — mimo jiné také úpravu skladby Ach synku, synku pro smíšený sbor v Ondrově aranži. Setkání obou sborů bylo opravdu velmi srdečné a přátelské. A my už začínáme pomalu plánovat program na příští jaro, kdy se naši milí Irové přiletí podívat za námi.
Závěrem dalšího nabitého dne byla slavnostní večeře na lodi La Peniche. Zde jsme si nakonec také naposledy zazpívali. Jen tak pro radost naši, posádky a možná i pár kolemjdoucích.
V následujících dnech postupně odlétaly jednotlivé skupinky domů. Některé stihly výlety na začátku irského pobytu, jiné až v jeho závěru. Mezi nejoblíbenější místa, která jsme během pobytu navštívili, patřily dramatické výhledy z útesů poloostrova Howth, procházky od majáku k majáku v přímořském Dún Laoghaire nebo výlet do hor a kláštera Glendalough.
Jak zakončit naše irské putování? Každý z nás si ho zakončil po svém, ale vsadím se, že většině zněla ještě dlouho v hlavě melodie ze společné písně Loch Lomond: Dai dai, dat da dai da í dai!
