V neděli 10.4. od 19,30 nás můžete slyšet v uhříněveském Kostele Všech svatých, konkrétně naše pojetí duchovní skladby Stabat Mater od italského skladatele Giovanniho Battisty Pergolesiho. Další koncert dále proběhne v kostele Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře 27.5. O čem celá skladba vypovídá a za jakých okolností vznikala?
Odkaz slavného umělce
Pergolesiho oratorium Stabat mater je světoznámou duchovní skladbou z období pozdního baroka, hojně uváděnou zejména ve velikonočním období. Sám autor Giovanni Battista Pergolesi (1710-1736) vlastním jménem Draghi, patří k výrazným představitelům tzv. Neapolské operní školy. I když se dožil pouhých dvaceti šesti let, složil několik skladeb, které se hrají do současnosti a ovlivnily mnoho dalších skladatelů i celou hudební historii.
Ze světských děl je nejznámější Pergolesiho intermezzo La serva padrona (Služka paní). Původně pouhá humorná vsuvka v seriózní opeře, přispěla ke vzniku zcela nového stylu italské komické opery (opera buffa), tvořícího protipól francouzského operního stylu. Kromě oper se skladatel věnoval také duchovní tvorbě.
Stabat Mater na objednávku
Dílo Stabat mater vzniklo na objednávku neapolského chrámu San Luigi di Palazzo. V té době byl již skladatel vážně nemocen a prací na Stabat trávil poslední týdny svého života. Zemřel velmi mlád na turberkulózu, v ústraní františkánského kláštera.
Oproti jiným zpracováním je Pergolesiho pojetí subtilnější, pouze s komorním obsazením. Všeobecně známá je zejména první část, pomalá a tklivá Stabat mater Dolorosa, kterou velebil například už filozof J. J. Rousseau.
Dílo má celkem dvanáct částí, kde se střídají sólové árie, dueta a sborové pasáže. Jednotlivé části mají velmi odlišný náboj i atmosféru: kromě mateřského utrpení slyšíme i lásku a naději. Pro ženský sbor jsou výzvou zejména části Fac ut ardeat, cor meum a závěrečné Amen komponované jako fuga, téměř v operně laděném, zdobném stylu.
Po skladatelově smrti, během 18. století, oratorium získalo na věhlasu, a to díky kočovným hudebním společnostem, které je hrály po celé Evropě. Není bez zajímavosti, že například Johann Sebastian Bach vytvořil hudební parafrázi Pergolesiho Stabat mater už pouhých devět let po jeho vzniku. Použil jiný text v němčině, žalm Tilge, Höchster, Meine Sünden a hudbu nově instrumentoval. Původní hudební myšlenky jsou však jasně rozpoznatelné.
Není Stabat jako Stabat
Samotný text, Stabat mater dolorosa, pochází ze 13. století a je připisován františkánskému mnichovi a básníkovi Jacopone da Todimu, i když důkazy o jeho autorství nejsou zcela průkazné. V průběhu středověku mariánský kult sílil a v 18. století katolická církev tuto báseň oficiálně zařadila mezi sekvence při mši na svátek Panny Marie Sedmibolestné (15. září).
Jímavá slova vyjadřující bolest matky nad ztrátou syna trpícího na kříži se v průběhu staletí stala obrovskou inspirací pro mnoho uměleckých děl: v oblasti hudby se do dnešních dnů text Stabat mater dočkal více než neskutečných šesti set zpracování! Za všechny jmenujme například známé skladatele Palestrinu, Vivaldiho, Haydna, Schuberta, Rossiniho, Verdiho, Poulence či Pendereckého.
Z řady českých skladatelů bychom rádi vyzdvihli monumentální, nádherné a originální Stabat mater od Antonína Dvořáka - skladbu, která se řadí k vrcholům světové oratorní tvorby. K méně známým zpracováním patří Stabat mater od Jakuba Jana Ryby či Jana Křtitele Vaňhala. Od Jakuba Jana Ryby pochází také český překlad latinského textu Stabat mater.
Důkazem, že Pergolesiho hudba rezonuje i v duši posluchačů v 21. století, je použití této hudby ve filmech (Forman: Amadeus) či dalších uměleckých odvětvích (choreografie Jiřího Kyliána Bella figura v tanečním představení Mosty času).
I náš sbor před pár lety vystoupil se zmiňovanou verzí skladby od Jana Křtitele Vaňhala. Připomenout si náš koncert můžete ve videu níže.