U lesních studánek Barborka a Vitulka to celé začalo. Přírodní amfiteátr nedaleko obce Tři Studně na Vysočině každoročně hostí působivou slavnost Otvírání studánek. My letos měli tu čest celou akci zahajovat.
Od diváka k účinkujícímu
Pokud při procházce kolem rybníku Sykovce odbočíte po zelené do lesa, narazíte na malebné místo. Altánek s přírodním hledištěm a dvěma studánkami. Právě zde se pravidelně koná slavnost Otvírání studánek. Tu jsme měli možnost vidět již před lety, kdy nás celá akce naprosto ohromila. Jako sbor Akordum jsme zde poprvé vystoupili v roce 2019 s dvojzpěvy od Bohuslava Martinů – Petrklíčem. Více o koncertu se dozvíte zde.
I studánky chtějí býti čisté
Starodávný obyčej Otvírání nebo také Cídění studánek je jedním z lidových zvyků, kterým se nejen na Vysočině vítalo jaro. Obřad vykonávaly mladé dívky. Během něj zpívaly, čistily pramen a zaříkávaly zlé moci. Dnes se při této slavnosti zde navíc vzdává hold Bohuslavu Martinů. Po měsíčním pobytu v roce 1938 si totiž český skladatel Tři Studně opravdu zamiloval. Když mu poté po letech přítel a básník Miloslav Bureš napsal báseň o studánce rubínce, Martinů ji zhudebnil a vytvořil tak silnou a pro mnohé velmi dojemnou kantátu Otvírání studánek.
Vzpomínky na světovou premiéru
Z Prahy se s námi na akci přijel podívat také vzácný host pan docent Tomáš Hejzlar. V roce 1956 se jako malý kluk zúčastnil premiéry Otvírání studánek v jeho (i Martinů) rodné Poličce. „Já byl tehdy pětiletej kluk a byl to pro mě životní zážitek. Všichni jsme brečeli, dokonce i dospělým chlapům tekly slzy.“ vzpomíná na atmosféru uvedení kantáty pan Hejzlar někdejší místopředseda Společnosti Bohuslava Martinů.
Poslední přípravy před koncertem
Vědomi si zodpovědnosti hudebního zahájení akce, nechtěli jsme nic ponechat náhodě. Před koncertem jsme se tematicky oblékli do slavnostních modrobílých barev a uvili věnce z lučního kvítí. Předpověď ale nevěstila nic dobrého a přesně v době generálky se spustil déšť. I to ale k akci patří, navíc k takové, která svou podstatnou přivolává jarní očistný déšť a zahání sucho.
Slavnost, která stojí i za těch pár kapek za krkem
I když se předpověď neměla lepšit, postupně se na tuto venkovní akci bez přístřešku začali trousit první diváci. Někteří, zřejmě pravidelní návštěvníci, vytahovali ze svých aut rozkládací židličky a pláštěnky. Možná magická síla studánek, možná kolektivní přání nás všech zahnalo mraky, a při úvodním slově pana starosty obce Tři Studně vysvitlo dokonce sluníčko.
Kolik hlav je potřeba na otvírání studánky
Krátce po druhé hodině jsme tak dostali prostor „otevřít studánky“. Spolu se sborem Akordum vystoupil také orchestr skládající se z hudebníků Pražské konzervatoře a HAMU, sólistů Karolíny Grebeníčkové a Jana Kukala, recitátora Kamila Bareše a šikovných děvčat z taneční školy InDance.
Víc než jen hudební zážitek
I když jsme byli zprvu nejistí z umístění sboru, který stál na boku jeviště, nakonec to do sebe celé zapadlo. Během zpívání jsme totiž přímo hleděli na studánky a jímavé verše tak věnovali jen a pouze jim. Při závěrečném sólu a posledních taktech měla nejedna zpěvačka co dělat, aby se jí neklepal dojetím hlas. Doufáme, že se nám alespoň částečně povedlo připodobnit náladu, která doprovázela panem Hejzlarem tolik opěvovanou premiéru.
