Přeskočit na hlavní obsah

Spontánní radost a pravdivost – tak mají Studánky znít

 Koncert při slavnosti Otvírání studánek si přijel z Prahy poslechnout muzikolog, pan docent Tomáš Hejzlar. Ten byl svého času místopředseda Společnosti Bohuslava Martinů, ale především pamatuje na světovou premiéru kantáty Otvírání Studánek. O svůj zážitek z našeho koncertu se s námi podělil v krátké recenzi, kterou s jeho souhlasem rádi zveřejníme.


Nemám žádné právo hovořit za jiné, ale ti všichni přítomní byli viditelně dojati jistě také. Se zájmem naslouchaly i čekající děti.
 
Kvůli časově souběžně probíhajícímu Pražskému jaru jsem mohl občas jen prolétnout na tyto jarní tklivé obřady pouze do spádově nesrovnatelně bližšího Vlčkova na Litomyšlsku. Bylo to blíž. Vzdálenější konkurenční Tři Studně jsem tudíž musel bohužel vždy oželet. Pražské jaro jsem totiž absolvoval celé půlstoletí profesně večer co večer. Recenze, někdy i společenské povinnosti volaly.
 
Jen ta pravdivá ekologie v nás chyběla...
 
Letos jsem tedy mohl konečně poprvé plně vychutnat očekávaný dojem v maximální míře. A jsem moc spokojen. Velké díky za ochotu.
Jako gymnazista jsem titul sám nastudoval před víc než půlstoletím, diriguje  kompletní výkony sám od klavírního partu. Znám četná nastudování, amatérská i profesionální, dokonce kdysi i jako porotce. A prý nejednou nepříjemný. Mohu tedy snad nekompromisně srovnávat.
Nejvíc jsem opakovaně oceňoval dětské výkony. Moravské mi byly sympatičtější svou emocionální bezprostředností. Krásně to kdysi uvedli, například už koncem 60. let, v Novém Městě na Moravě. Těm tehdejším kráskám v rozpuku bylo kolem 14 let, stále je popatruji ve vzpomínkách. Dnešní babičky...
 
Trochu jsem tedy letos zpočátku váhal. Navíc pražské soubory bývají odjakživa často výrazově chladné nebo vyumělkované. Avšak Váš sbormistr učinil maximum a z Vašeho provedení jsem cítil spontánní RADOST. 
 
Tak mají Studánky znít. 

Je to obřad o přírodě a mládí, o tušené všudypřítomné něze, o citech. Tam není přetvářka, nýbrž ryzost. 
Váš sbor to skvěle vystihl. S některými účastníky akce jsem hovořil, měli totožné pocity. Některé interpretky z prvního filmu ještě z let padesátých mi to rovněž potvrdily.
Při Studánkách se nejednou plakalo. I tentokrát se tak v řadě případů stalo. Ano, také jsem byl i tentokrát na dvou či třech místech dojat.
 
Zpívaly jste čistě a s prožitkem, bez jindy často obvyklé pražské pompéznosti. Velmi jímavý dojem. Pravdivý. 
Pochvala patří všem zpěvačkám i dalším. Velice oceňuji mladého a náročného dirigenta, učinil maximum možného. S přísnosti i úsměvem. Bylo to patrné už během zkoušek.
 
Jak se říká, tedy "inter omnes constat", zpěvem k srdci, srdcem k vlasti... 
Už se na to však dosti zapomíná. Tož vzpomínejme...
 
V úctě s poděkováním vděčný TH
____________________
 
Zpívání ve sboru není jenom o nácvicích skladeb na zkouškách. Díky zpěvu se jako sbor Akordum dostáváme na krásné akce a místa, seznamujeme se s novými lidmi a především zažíváme nezapomenutelné okamžiky před koncertem i po něm. Touto krásnou osobní recenzí bychom rádi uzavřeli náš hudební půlrok. 

Jsme vděčné, že můžeme zpívat na podobných akcích i za to, jak skvělého dirigenta máme.