Lidově řečenou „Rybovku“ netřeba zdlouhavě představovat, neboť u nás patří již více než 200 let k nejoblíbenějšímu i nejčastěji prováděnému vánočnímu repertoáru. S radostí ji provádějí profesionální hudebníci i nadšení amatéři, zaznívá z koncertních pódií, velkých chrámů i venkovských kostelíků.
Rybova Česká mše vánoční cestuje i po světě. Z četných audiozáznamů můžeme vyzdvihnout například nahrávku orchestru FOK a Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Václava Smetáčka nebo historicky poučenou interpretaci v podání dirigenta Roberta Huga a souboru Capella regia musicalis či Vojtěcha Spurného s Capellou Mariana.
Autor hudby, venkovský učitel, varhaník a skladatel Jakub Jan Ryba (1765–1815), je neodmyslitelně spjat se středočeským městečkem Rožmitál pod Třemšínem, kde působil po většinu svého života a kde také v roce 1796, v kostelíku Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, poprvé zazněla Česká mše vánoční.
Pamětní deska v Rožmitále
Tento vzdělaný učitel a nadaný hudebník neměl lehký život, zápasil s předsudky nevzdělaných rodičů, s nepochopením nadřízených, s nedostatečnými poměry v místní škole. Jeho početná rodina (s manželkou Annou měli třináct dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti) byla velmi chudá – kantorské příjmy závisely na desátcích od rodičů a platbách za hudební produkci, měnu v době napoleonských válek navíc znehodnocovala vysoká inflace. Ryba byl nemocný, trpěl depresemi, osobní krize
vyústila v tragickou sebevraždu.
Ale vraťme se k České mši vánoční – proč se stala tak populární? První
důvodem je zcela určitě jazyk – jedná se o jedno z prvních hudebních liturgických děl v češtině, což jej činilo přístupným a srozumitelným pro všechny posluchače.
Zřejmě se zde uplatnil i Rybův didaktický úmysl: vědět, o čem se zpívá, vytvořit mši pro lidový kůr, pro vánoční pohodu a příjemné muzicírování. Navíc jednotlivé části mše připomínají spíše jesličkovou pastorální hru a zejména v prvních částech skladby slova neodpovídají zcela přesně liturgii.
Varhany v kostele ještě pamatují Jakuba Jana Rybu
Vše je napsáno v jednoduchém slohu, krásnou češtinou, navíc Ryba má smysl pro dramatický efekt: po úvodním dialogu varhan a smyčců následuje rozhovor dvou pastýřů o neobvyklých úkazech na obloze (Kyrie). Teprve v další části (Gloria) andělé zvěstují narození Ježíška.
V části Graduale a Credo vrcholí přípravy na cestu do Betléma. Offertorium tvoří nádherná ztišená část, kde pastýři již dorazili k Ježíškovi a obdivují jej. Části Sanctus, Benedictus a Agnus dei jsou chvalozpěvem a oslavou narození spasitele. Vše graduje do závěrečného radostného a jásavého finále.
Nutno podotknout, že v dochovaných písemnostech se Ryba o vzniku České mše vánoční speciálně nezmiňuje, z čehož můžeme dovozovat, že si zrovna této skladby v záplavě jiných moc nepovažoval. Originál partitury se do dnešních dob nezachoval, pouze první stránka, do níž jsou vloženy rozepsané jednotlivé hlasy.
Současná provedení vycházejí z kritických rozborů díla, jichž bylo vydáno několik, a proto se jednotlivé interpretace mohou od sebe lišit textem, dynamikou i tempy. O tom, co by si o naší „Rybovce“ pomyslel samotný autor, můžeme jen spekulovat. Faktem zůstává, že už za svého života si stěžoval, jak jeho díla různí lidé upravují, a tím i mrzačí, když je přizpůsobují svému obsazení a potřebám.
Jakuba Jana Rybu rozhodně nemůžeme považovat za „autora jediné skladby“. Byl velmi pracovitý a během svého života složil více než tisíc skladeb. Dochovala se bohužel jen část z nich. O jeho hudební odkaz se nyní stará rožmitálská Společnost Jakuba Jana Ryby, která spolupracuje na uvádění dalších Rybových skladeb, jmenovitě například Stabat mater či Koncert pro cello. V rožmitálském Podbrdském muzeu mohou návštěvníci zhlédnout celou výstavní expozici věnovanou životu a dílu J. J. Ryby.