Již za týden čtrnáctého května nás čeká dlouho očekávaný koncert. Uhříněveskému publiku představíme slavné oratorium Gloria od italského skladatele Antonia Vivaldiho (1678–1741). Pojďte se s námi naladit na tóny benátského baroka a seznámit se s okolnostmi vzniku skladby.
zdroj: Unsplash
Tato duchovní skladba, zhudebňující křesťanský hymnus ze 4. století Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu), se dočkala mnoha nahrávek (dirigenti J. E.Gardiner či S.Cleobury) i koncertních provedení po celém světě. Z českého prostředí jmenujme například provedení komorního souboru Barocco sempre giovane.
Původní verze
V současnosti je Vivaldiho Gloria zpívána většinou smíšenými čtyřhlasými sbory. Původně však autor dílo skládal pro ryze ženský sbor i ansambl. Skladatel totiž působil po většinu svého života (i přes své četné další závazky) jako houslový mistr v sirotčinci Pio Ospedale della Pieta v Benátkách. Zde měl na starosti hudební výuku a dirigování orchestru a sboru složeného výhradně z hudebně nadaných žaček tohoto ústavu.
Obrázek benátského sirotčince, zdroj: Wikipedie
Náš sbor bohužel nedisponuje ženskými basy, a proto zazní verze pro ženský čtyřhlasý sbor v citlivé transkripci pro dva alty a soprány.
Dvanáct částí oratoria
Oratorium, které může být uváděno jako součást liturgie při mši, má celkem dvanáct částí. V nich se s dramaticky efektním účinkem střídají sborové a sólové pasáže, duety sólových hlasů či dokonce duet sólového hlasu se sborem.
Posluchače jistě zaujme již úvodní energická Gloria in excelsis Deo svým výrazným rytmem a oktávovými skoky nebo pomalá a meditativní část Et in terra pax, která je naprostým protikladem úvodní části. Sboristky si užívají živý tečkovaný rytmus a nádhernou melodii v sedmé části Domine Fili unigenite. Velkou výzvou je pro ně kvalitně předvést části složené ve formě čtyřhlasé fugy Propter magnam gloriam tuam a závěrečné monumentální Cum sancto spiritu. Amen.
Tato poslední část vznikla přepracováním skladby jiného autora (G. M. Ruggiera), musíme však podotknout, že v oněch časech to bylo považováno za čest, nehledělo se na autorská práva stejnou optikou jako dnes.
Slavnější dvojče
Málokdo možná ví, že světoznámá Gloria má „dvojče“. Existuje ještě jedno, mnohem méně známé, zpracování Glorie od Vivaldiho, RV 588. Neliší se tóninou, jednotlivými částmi, má přibližně stejnou délku i velmi podobné obsazení.
Je překrásná, stejně jako její slavnější protějšek, ale možná díky tomu, že vyžaduje více sólistů a obsahuje introdukci, která nepatří do mešní liturgie, bylo její provádění více náročné i nepraktické, rozhodně ale stojí za poslech.
Antonio Vivaldi (1678–1741)
Těžko si dnes představíme, že chybělo málo k tomu, aby Vivaldiho hudba upadla v zapomnění. Tento skladatel byl za svého života známý a slavný po celé Evropě a výraznou stopu zanechal i v českých zemích.
Portrét mistra z knihy Skladatelé světové hudby
Autor čtyřiceti oper a také novátorské formy houslového koncertu, jehož cyklus Čtvero ročních období představuje dnes přitažlivý vstup do světa vážné hudby pro mnoho dětí a mladistvých, ke sklonku života již nebyl na výsluní. Zemřel sám ve Vídni v ústraní.
Rodil se totiž nový styl – klasicismus – a skladby překonaného baroka se již znovu
nevydávaly. Jedině díky renesanci zájmu o dílo J. S. Bacha v druhé polovině devatenáctého století došlo posléze i k obnově zájmu o dílo jeho předchůdců v čele s Vivaldim.
O Bachově oblibě Vivaldiho svědčí fakt, že napsal třináct transkripcí jeho houslových koncertů, což vlastně upozornilo na Vivaldiho tvorbu. Na začátku dvacátého století došlo k obnově zájmu o Vivaldiho koncerty, s velkým zpožděním došlo i k výzkumu a provádění jeho duchovních skladeb.
