Dokázali byste vymyslet, kolik druhů potlesků existuje? V minulém článku jsme si rozebrali důležité náležitosti potlesku, především jeho správné načasování. V dnešním díle se zaměříme právě na jeho výrazovou složku.
Typologie potlesku
Nyní, když jsme úspěšně vyřešili klíčovou otázku kdy tleskat, můžeme přikročit k samotnému zkoumání potlesku podle jeho délky, intenzity a atmosféry. Všichni jsme zažili potlesk (i kdyby to mělo být naposledy na besídce v mateřské školce) a všichni jsme také někomu v životě tleskali – známe tuto společenskou situaci z obou stran, což nám usnadňuje porozumění situaci. Ačkoliv žádný potlesk není stejný, podobně jako publikum není nikdy úplně stejné, na základě našich zkušeností můžeme vysledovat určité opakující se vzorce chování a pokusit se o typologii potlesku.
Potlesk vlažný
Kratší, málo intenzivní, formální. „Aby se neřeklo“ – publikum produkce neoslovila, záměr se nepotkal s vřelým přijetím. Amatérskému sboru se může přihodit na novém místě, s náročnějším programem (moderna), kam nedorazí jeho „kmenové“ publikum. Většinou se ale amatérskému sboru nestává. Když narazí spřátelené publikum na náročnější program, je z toho spíše potlesk „povzbuzující“.
Potlesk povzbuzující
Delší, střední intenzity, vřelejší. Dal by se přeložit do slov jako: „Sice tomu nerozumíme, ale víme, kolik jste do toho vložili času a úsilí, a to je třeba ocenit.“
Potlesk opatrný
Přechodná forma potlesku se slabší intenzitou, která může bouřlivě začít, ale také brzy skončit nebo se rozvinout do plnohodnotného potlesku intenzivního. Transpozicí do slov je to něco podobného jako: „Nikdo se ke mně nepřidal, tak to se asi ještě nemá tleskat, nechápu tedy proč, byla to taková pěkná písnička“.
Potlesk nadšený
Dlouhý, silnější intenzity, srdečný. To je chvíle radosti a vyplavování endorfinů pro účinkující, pocit dobře oceněné práce. Skvělé zjištění, že děláme radost nejen sami sobě, ale povedlo se udělat radost i ostatním. Nicméně tato čistá nezkalená emoce nemá bohužel dlouhého trvání, protože ji brzo vystřídají úvahy o ožehavém problému optimálního načasování odchodu z jeviště. Neodejít ani příliš brzy, ani příliš pozdě, aby se z potlesku nadšeného nestal potlesk „povinný“, je umění, které se piluje pouze opakovanou zkušeností.
„Standing ovation“ – potlesk ve stoje
Potlesk překonávající mnohonásobně předchozí očekávání. Liší se i kulturně, Češi jsou spíše chladnějším publikem. I amatérská produkce může vyvolat nezapomenutelný umělecký zážitek, který nespočívá v technické dokonalosti, ale spíše v předání nadšení, výrazu, emocí z účinkujících na publikum.
Potlesk ve stoje si zaslouží přídavek
…což je pro amatérská uskupení problém. Při organizačním zmatku před koncertem většinou na takové úvahy není ani pomyšlení. Hlavně čistě nasadit, neskončit o půltón níž, nezrychlovat nebo se neztratit ve fuze, to je to, co sboristy spíše trápí. Když už přijde úspěch, co přidat, aby to nebylo příliš dlouhé a hodilo se to k právě proběhlému programu? Při provádění seriózních obsáhlejších skladeb přidávat cokoliv jiného navíc postrádá smysl, nehodí se, a tak se třeba pouze zopakuje virtuózní pasáž.
Rozdělené lidstvo
A jaké jsou vaše zážitky z publika či jeviště? Obohaťte naši typologii svými postřehy. A až budete příště tleskat, všimněte si: lidstvo se dělí na dvě přísně oddělené skupiny lidí. Jedni tleskají zásadně levou rukou o pravou, druzí pravou o levou. S leváctvím či praváctvím to nemá nic společného. A do jaké skupiny posluchačů patříte Vy?
Mnoho výborných příležitostí k nadšenému srdečnému potlesku přeje za AKORDUM
Lenka Mašindová
