Sbírka písní Loutna česká od Adama Michny z Otradovic je neobyčejná nejen pro svou poetiku a hudební formu, ale také pro svůj příběh novodobého objevování. Dílo bylo totiž hudebnímu světu po staletí ukryté. Vydejte se s námi na malé pátrání.
I těm, kterým česká barokní hudba nic neříká, jistě neušlo jméno skladatele a básníka Adama Michny z Otradovic. Vždyť jeho Chtíc, aby spal patří k naší vánoční stálici. Co ale o Michnovi dnes s jistotou víme? Tento všestranný člověk, který složil přes dvě stě písní a mnoho z nich mistrně otextoval, vedl také vinný šenk a obchodoval s pivem. Patřil zřejmě k bohatému měšťanstvu tehdejšího Jindřichova Hradce, kde se údajně roku 1600 narodil.
Michnovy písně najdeme ve třech sbírkách, a to v České mariánské muzice, Svatoroční muzice a Loutně české. Přitom právě Loutna česká, dnes vysoce ceněná nejen pro své originální básnické obrazy, byla po staletí ztracená. Cesta k jejímu nalezení byla a vlastně stále je poměrně strnitá.
Loutna česká, Akordum 2024
O její částečné nalezení se zasloužil až na počátku roku 1920 muzikolog Emilián Trolda, který v pardubickém muzeu nalezl opis sopránové linky, jak hlasu tak textu. Opis měl pocházet z roku 1666 od místního venkovského kantora. O pár let později se k Troldovi jako další díl skládačky dostal dosud blíže neznámý varhanní part. Pocházel ze strahovské knihovny a doplnil tak veškerou varhanní složku díla.
Loutnu českou můžeme tedy považovat za objevenou prvním novodobým výtiskem z roku 1943. V té době ale ještě chybí některé důležité části celé skládačky. K té byl svět zase o kousíček blíž nálezem z roku 1968. Tehdy se sbormistru Bohdanu Srokovi podařil v soběslavském muzeu objevit notový záznam také basu. Vokální verze je už tedy kompletní!
Zatím poslední zastavení na cestě k úplné rekonstrukci díla bylo ve Slaném. Zde v roce 2014 nalezl muzikolog Petr Daněk part prvních houslí a jak sám říká v jednom z rozhovorů, šlo o šťastnou náhodu. I když stále nemáme naši hudební skládanku kompletní, právě podle partu prvních houslí lze odhadnout chybějící instrumentální linku, například druhé housle.
Z našeho putování od Jindřichova Hradce, přes Pardubice, Prahu, Soběslav a Slaný je (s trochou nadsázky) patrné, že se některý z notových záznamů může klidně nalézat právě ve vašem místním muzeu či knihovně!