Náš patrně nejsubtilnější koncert v uhříněveském kostele byl vystavěn na třech hudebních epochách – renesanci, pravoslavné liturgii a české moderní duchovní hudbě.
Zpěv a cappella, tedy bez doprovodu nástrojů, má k posluchačům velmi blízko. Přitom nacvičit takový repertoár není zdaleka tak jednoduché, jak může ve výsledku znít. Po atraktivním a živém baroku jsme proto sáhli po zcela jiném formátu – z našeho pohledu čistším a niternějším. O to více nás zajímalo, jak nový repertoár přijme publikum zvyklé na orchestr a strhující barokní dynamiku.
Jak napovídá samotný název koncertu, celý program jsme rozdělili do tří částí. V úvodu zazněla zhudebněná lyrická báseň A caso un giorno mi guidò la sorte od A. Gabrieliho. Tyto italské madrigaly pro nás představovaly značnou výzvu, především kvůli textu. Italština je sice nádherně zpěvným jazykem, ale pro naši českou – a jak jsme si během zkoušek několikrát s nadsázkou ověřili – někdy poněkud línou výslovnost byla práce na textu náročná a vyžadovala velkou pečlivost. O to větší radost pak přináší, když se několik měsíců práce promění v úspěšný výsledek – spokojeného sbormistra i nadšené publikum.
Z renesančního pastýřského prostředí jsme se následně prozpívali až na východ, k pravoslavné liturgii Dmytra Bortňanského. Ta nám z hlediska výslovnosti nečinila výraznější potíže, o to náročnější však bylo udržet intonaci v jednoduchých, na první pohled nenápadných harmoniích. Právě tyto často repetitivní pasáže jsou velmi citlivé na přesnost a soustředění. Když se však vše podaří, dokážou vytvořit jedinečnou, hluboce rozjímavou atmosféru.
Celou hudební cestu jsme zakončili v českém prostředí, dílem Zdeňka Lukáše. Spolu se sólistou Janem Kukalem jsme uvedli krásnou a zpěvnou mši Missa Brevis, která i přes některé výraznější momenty (Gloria, Sanctus) podtrhla celkově ztišený a meditativní charakter koncertu.
Věříme, že se nám v kostele podařilo vytvořit klidný a soustředěný prostor a že jsme posluchačům zprostředkovali, že i koncert bez nástrojů může nést velkou hloubku a emoci.