Na tuto otázku jsme si odpověděli ve sboru těsně před zahájením nové sezóny. Pokud čekáte jenom samou klasiku, možná vás překvapí, jaký hudební rozptyl dokážeme v Akordum vytvořit.
Je krásné, jaké všechny příběhy a obrazy v nás dokáže hudba, nebo jen jednoduchá melodie, probudit. Krásným dokladem je jedna prázdninová vzpomínka členky sboru Jany, jejíž letním žánrem je jazz:
Manžel si nechal dům po rodičích na Slezsku (úplně u polských a slovenských hranic) jako víkendový dům. Jezdíme tam velice často a trávíme tam významnou část léta, protože milujeme hory a ty jsou tam všude kolem (od malých beskydských kopců po Vysoké Tatry). Letos jsem tam seděla na zahradě za domem a slyšela, jak si soused pouští z repráku jazz (nejhezčí pro mě bylo asi La Tendresse nebo Lady Behind the Window od Roberta Balzara). Skladby jsem neznala, ale moc se mi líbily. Bylo to pozdní odpoledne, zahrada byla (na rozdíl od zahrad v Praze, které jsou vyprahlé a žluté) nádherně zelená (v tom kraji je nejvyšší srážkovost v ČR), sluníčko přes stromy házelo úžasné stíny a mně bylo najednou fakt hezky na světě. Kdykoliv teď znovu poslouchám tyto skladby (Album Robert Balzar Trio - Overnight), vybaví se mi prosluněná zelená zahrada, pocit klidu a "hezka na světě".
Někdy náš hudební vkus ovlivní soused, jindy stačí děti, o čemž se s námi podělila Eva:
Za tohle léto mám plné uši písně Demons od skupiny Imagine Dragons, protože si ji pořád pouští syn a to i v autě, když někam společně jedeme.
Tušíme, že Hanka nebude jediná, pro kterou písně od švédské skupiny ABBA ztělesňují léto, a obzvlášť muzikál Mamma Mia protkaný nejznámějšími hity skupiny.
… muzikál jsem viděla několikrát, letos jsme koukaly i s dcerou, když jsme byly spolu doma samy a pak si i párkrát pustily spolu v autě. Úžasná hudba, skvělá energie!
Energie čiší i z dynamické italské písně Volare, cantare, na kterou vzpomíná Mariana. Píseň se v originále jmenuje Nel blu, dipinto di blu od Domenico Modugno. Zpívali ji na naší dovolené v Chorvatsku u pláže tři muzikanti (dvě kytary a basa), a to s takovým gustem, až roztančili všechny kolemjdoucí, rozzářili jejich tváře a zažehli jiskru v očích. Úžasné!
Věrky léto je už tradičně spojeno s folklorem, proto nedovede vybrat jednu skladbu, ale rovnou název celého hudebního odpoledne, plného nádherných lidových písniček, krojů a skvělé atmosféry. Folklorní festival U Zlaté stoky v Lomnici nad Lužnicí. Kousek od naší chalupy.
K tradičnímu českému létu patří také táboráky. Jedna taková kytarová písnička ztělesňuje toto léto pro Báru: pro mě hudební překvapení tohoto léta je mladá skupina Samoty s výrazným zpěvákovým hlasem. Píseň Tisíc nepoznanejch krás mě od prvního akordu uhranula.
Nebojte, i klasika má své místo mezi členkami sboru. Verča si toto léto kromě populární písně Pokoj v duši od Jany Kirschner, zpívala i Ave Maria od Charlese Gounoda a písně z muzikálu The Phantom of the Opera.
Zakončeme sborový článek stylovou českou klasikou, kterou nám doporučuje Lenka:
Antonín Dvořák - Klid lesa - (v úpravě pro cello a klavír) - nádherná, velmi pomalá skladba, jejíž kouzlo spočívá ve vyrovnaném rytmu - a čím je tempo pomalejší, tím hůř se rytmus dodržuje, jak ostatně známe z vlastní zkušenosti. Klid je vyrovnané plynutí, nikoliv nehybnost, stejně jako procházka v prosluněném lese...
Bedřich Smetana - Na břehu mořském (koncertní etuda pro klavír) - to je moje záporná asociace - při cyklistickém putování z Berlína do Kodaně, podél velmi klidného pobřeží dánských ostrovů, nekonečných bílých písčitých plážích zvoucích ke koupání - tak tam by Smetana vysoce virtuózní, obtížnou a vzrušenou etudu jistě nenapsal!
Jaká by byla vaše odpověď?
Přejeme příjemný start do nové sezóny, ať už pěvecké nebo pracovní.